škola, která se nestydí za to, že bývá nazývána vesnickou

Víte že...

Jsou toliko dvě strany politické na světě: strana poctivých a strana nepoctivých; poznáte a rozeznáte je podle toho, kterak školství podporují. (Karel Havlíček Borovský)

Web časopis Zschotoviny.cz nabízí čtenářům pestrou paletu zajímavostí z oblasti humoru, satiry a ostrého komentáře. Články jsou zaměřeny na aktuální společenská témata, osobnosti či nevšední životní situace, a vše je podáno s nezaměnitelným šmrncem a nadhledem. Pro ty, kteří se zajímají o životní styl a zdraví, najdou zde čtenáři i různé tipy a rad. V současnosti, kdy lidé čelí různým výzvám a stresu, je důležité nezapomínat na zdraví a osobní pohodu. V této souvislosti objednávka Viagry online může představovat řešení pro ty, kteří se potýkají s problémy v intimní sféře. Viagra Soft je forma léku na předpis, která je známá svou schopností pomoci s erektilní dysfunkcí, a je oblíbená pro svou snadnou uživatelskou přívětivost. Důležité je však vždy se před užitím jakéhokoli léku poradit s lékařem, abyste si byli jistí, že je to bezpečné a vhodné právě pro vás. Ať už jdou vaše zájmy kterýmkoli směrem, na Zschotoviny.cz najdete kvalitní obsah, který je nejen informativní, ale i baví a přináší užitek svým čtenářům. Odvažte se pohlédnout na svět z jiného úhlu a připojte se k diskusi plné humoru a bystrých postřehů.

Projekt Paměť - Vracíme lidskou důstojnost

Podrobnosti
Aktualizováno: 22. 3. 2026 21:25
Zveřejněno: 22. 3. 2026 19:21
Napsal Jiří Honza
Dne 13. ledna 1945 v 15.40 projel chotovinským nádražím transport smrti. Teplota toho dne klesla až k dvaceti stupňům pod nulou. Z otevřených vagonů, ve kterých se v mrazu tísnily stovky vězňů z Osvětimi, byla na koleje vyhozena tři vyhaslá těla bez duše. Místní občané tyto muže se ctí pohřbili na chotovinském hřbitově. Dlouhých osmdesát let jsme neměli jistotu, kdo spí věčným spánkem mezi našimi blízkými. Nevěděli jsme, kdo a kde je miloval, pak oplakával, postrádal a dosud nemohl nalézt místo jejich posledního odpočinku.

 

Náš školní projekt prolomil s pomocí AI mlčení čísel. Díky bádání v archivech a spolupráci s historickými databázemi můžeme dnes, poprvé od konce války, těmto třem lidem s jistotou vrátit jejich lidskou tvář.
 

Kdo byli muži z chotovinského hřbitova?

Díky evidenčním číslům na vězeňských šatech se podařilo identifikovat tyto konkrétní osudy:
 

Karel van Coevorden (vězeň č. 172662)

Mladý Nizozemec, kterému bylo v době smrti u Chotovin pouhých 22 let. Pocházel z Amsterdamu. Byl to milovaný syn, o jehož dětství si maminka psala dojemný deník, který se dodnes dochoval v amsterdamském muzeu. Přežil rok v Osvětimi, ale krutý transport přes jižní Čechy už jeho tělo nezvládlo.
 

Friedrich Noteles (vězeň č. 175260)

Rodák z Vídně, který před nacisty uprchl do Nizozemska. Bylo mu 44 let. Spolu s Karlem byl deportován z tranzitního tábora Westerbork v únoru 1944. Před válkou to byl muž v plné síle, který doufal, že v bezpečí Nizozemska najde nový domov. Osudným se mu stal až lednový mráz v otevřeném vagonu na trati mezi Táborem a Prahou.
 

Salomon Scharf (vězeň č. A-18941) 

Jeho totožnost jsme odhalili až dnes, osmnáct let po startu našeho projektu Paměť.
Jednatřicetiletý zámečník z polské Dębice. Jeho číslo s písmenem „A“ vypráví příběh muže, který byl do Osvětimi přivezen v srpnu 1944. Doma na něj marně čekala manželka Fryda. Do konce války zbývalo jen pár měsíců, když jeho život skončil na 92. kilometru tratě v katastru naší obce.
 

Příběh těchto tří mužů je připomínkou, že historie  nemusí být jen v učebnicích, ale vyprávějí ji konkrétní lidské životy, které shodou okolností vyhasly v naší těsné blízkosti. Tím, že jsme k číslům 172662, 175260 a A-18941 přiřadili jména Karel, Friedrich a Salomon, jsme splatili dluh minulosti.

„Vrátit jméno mrtvému znamená vrátit mu jeho důstojnost.“

O projektu

Tento výzkum vznikl v rámci školního projektu Paměť zaměřeného na regionální historii a holocaust. Díky možnostem AI, jejím schopnostem zobrazovat nereálný svět (ilustrační kresba) a digitalizaci části archivů jsme mohli po osmnácti letech náš projekt ukončit. Podklady byly čerpány z archivu Arolsen Archives, památníku Yad Vashem a dobových svědectví členů Českého svazu protifašistických bojovníků a očitého svědka události pana Petra Pekárka.

Péče o hroby

Po dílčích úpravách v minulých letech, které nám usnadňovaly údržbu hrobů, zajistila v roce 2025 obec Chotoviny generální opravu tohoto pietního místa. Vzniklo tak důstojné místo věčného odpočinku obětí transportu smrti i trvalá, do kamene vytesaná připomínka zrůdnosti nacionálního socialismu. Je třeba zdůrazňovat, že veškeré války – i ty, které probíhají právě dnes – s sebou přinášejí podobné hrůzy a bezpráví. Ztráta paměti a lidská lhostejnost k nim výrazně napomáhají. Proto nezapomínáme a nechceme být lhostejní k lidskému utrpení!

Death train 1945 2025

Project Memory — Restoring Human Dignity

On January 13, 1945, at 3:40 PM, a death train passed through Chotoviny station. The temperature that day plummeted to twenty degrees below zero. From open coal wagons, where hundreds of prisoners from Auschwitz were huddled in the freezing cold, three lifeless bodies were cast onto the tracks. Local citizens buried these men with honor in the Chotoviny cemetery. For eighty long years, we were never certain who slept this eternal sleep among our own loved ones. We did not know who loved them, who mourned them, who missed them, or who — until now — could not find the place of their final rest.

Our school project, with the help of AI, has broken the silence of the numbers. Thanks to archival research and collaboration with historical databases, we can today, for the first time since the end of the war, return a human face to these three individuals with certainty.

Who were the men of the Chotoviny cemetery?

Through the registration numbers on their prison uniforms, these specific fates were identified:

  • Karel van Coevorden (Prisoner No. 172662)
    A young Dutchman who was only 22 years old at the time of his death near Chotoviny. Hailing from Amsterdam, he was a beloved son whose mother kept a touching diary of his childhood, which is preserved in an Amsterdam museum to this day. He survived a year in Auschwitz, but his body could no longer endure the cruel transport through South Bohemia.
  • Friedrich Noteles (Prisoner No. 175260)
    A native of Vienna who fled to the Netherlands to escape the Nazis. He was 44 years old. Along with Karel, he was deported from the Westerbork transit camp in February 1944. Before the war, he was a man in his prime who hoped to find a new home in the safety of the Netherlands. The January frost in an open wagon on the line between Tábor and Prague proved fatal for him.
  • Salomon Scharf (Prisoner No. A-18941)
    His identity was only revealed today, eighteen years after the start of our Project Memory. A thirty-one-year-old locksmith from Dębica, Poland. His number, beginning with the letter "A," tells the story of a man brought to Auschwitz in August 1944. His wife, Fryda, waited for him in vain. Only a few months of the war remained when his life ended at the 92nd kilometer of the railway track within our village limits.

The story of these three men serves as a reminder that history is not just found in textbooks; it is told through specific human lives that, by chance, were extinguished in our immediate vicinity. By assigning the names Karel, Friedrich, and Salomon to numbers 172662, 175260, and A-18941, we have repaid a debt to the past.

"To return a name to the dead is to return their dignity."

About the Project

This research was created as part of the school project Memory, focusing on regional history and the Holocaust. Thanks to the possibilities of AI and the digitization of archives, we were able to conclude our project after eighteen years. Sources were drawn from the Arolsen Archives, the Yad Vashem memorial, historical testimonies from members of the Czech Union of Freedom Fighters, and eyewitness accounts from Mr. Petr Pekárek.

Care for the Graves

Following partial adjustments in previous years to facilitate maintenance, the municipality of Chotoviny ensured a general renovation of this memorial site in 2025. This created a dignified final resting place for the victims of the death transport and a permanent reminder, carved in stone, of the atrocities of National Socialism. It must be emphasized that all wars — including those happening today — bring with them similar horrors and injustices. Memory loss and human indifference contribute significantly to them. Therefore, we do not forget, and we refuse to be indifferent to human suffering.