škola, která se nestydí za to, že bývá nazývána vesnickou

Víte že...

Každý je demokrat, když jde o někoho vyššího, než on jest, a každý je aristokrat vedle nižšího. Ta pravá demokracie však neleží v tom, abychom se rovnali vyšším, což lehké jest, nýbrž abychom se nevypínali nad nižší, než jsme sami; každý musí začít s demokracií sám u sebe a pak to půjde. (Karel Havlíček Borovský)

Proč dělat reformu?

Toto jsou některé z důvodů, které jsme uveřejnili na stránkách Školáka. Celý text propagačního letáku najdete na stránkách MŠMT ČR.

Vážení rodiče!

Nová podoba vzdělávání vy­chází z toho, že při rozsahu dneš­ního poznání a rychlém rozvoji vý­robních tech­nologií nevíme přesně, co budou dnešní děti sku­tečně potřebovat v dospělosti za 20 až 30 let. Proto se vzdělávání staví na jistém množství vhodně propojených po­znatků a velký dů­raz se klade na dovednosti, které mají nadča­sový význam a které umožní rychle se přizpůsobit po­třebám dalšího vzdělávání i pozdějšího zaměstnání. K těmto dovednostem patří – umět se učit, být tvořivý a umět řešit problémy, umět účinně komunikovat s lidmi i technikou, umět spolupracovat, respektovat svá práva i práva ji­ných, být tolerantní k jiným, mít vztah k přírodě i kultuře a chránit je, umět pečovat o své zdraví a bezpečí, poznávat a rozvíjet vlastní schopnosti. Protože se ne­můžeme všechno naučit, i kdybychom chtěli, klade se velký důraz na výběr učiva, na to, co je podstatné a co se v dalším životě skutečně využije. Dnes je nepo­chybně prokázáno, že člověk si nejvíce zapamatuje (osvojí si) to, co sám vyvodil, prakticky vy­zkoušel, o čem diskutoval, co jiným vysvětloval. Proto se zařa­zují způsoby výuky, které nejsou pouhým předáváním hotových po­znatků, ale vycházejí z aktivní práce žáků ve skupinách a z propojení poznání různých předmětů (oborů). Další změny vy­cházejí ze skutečnosti, že se všichni žáci nemohou naučit totéž a ve stejném rozsahu. Je ne­smy­slné chtít stejné výsledky od všech žáků, ale je velmi potřebné usilo­vat o to,aby každý dosáhl svého osobního maxima. Proto se klade důraz na individuální přístup – ve výuce i v hodnocení. S hodnocením pak souvisí další základní změna. Pokud chceme žáky motivovat, nemůžeme stavět na zdůrazňování jejich chyb a nedostatků. Hodnocení musí být příznivé, musí především posti­hovat klady žákovy práce, musí jej vést k dalšímu učení a výkonům a ne jej od učení od­razovat. Proto by se žáci měli učit i vlastnímu hodnocení a hodnocení jiných podle daných kritérií, proto by se měli více po­rovnávat sami se sebou (se svým předchozím výsledkem) než s jinými žáky. Výraznou změnu by mělo zaznamenat i prostředí, v němž se žáci učí. Dnes se hovoří o tzv. bezpečném prostředí. Myslí se tím prostředí, kde není žák stresován, kde se cítí dobře, kde se nebojí projevit a říci svůj názor, kam se rád vrací. Všechny naznačené změny by měly vést především k tomu, že se žáci bu­dou učit rádi, že získají doved­nosti i způsoby jednání, které bez pro­blému uplatní v dalším životě a v zaměstnání doma i kdekoli v zahraničí. Změny by měly navo­dit i takové vztahy ve školách, je­jichž odrazem budou samostatní, sebevědomí a aktivní lidé, kteří budou zároveň dostatečně odpo­vědní vůči sobě i svému okolí. Lidé, kteří budou umět prožít svůj život plodně právě s využitím do­vedností, které ve škole získali.
 

Zajímejte se o změny, které při­pravuje „vaše“ škola, a pomáhejte je prosadit – Je to v zájmu Vašich dětí!

redakčně kráceno

Duha naděje