Safer Internet Day
- Podrobnosti
- Aktualizováno: 5. 3. 2014 20:05
- Zveřejněno: 5. 3. 2014 20:05
- Napsal Jiří Honza
V úterý 11. února jsme si znovu připomněli Den pro bezpečnější internet. O nástrahách dnes už všem dobře známého virtuálního prostředí jsme mluvili i v hodinách ICT (Informační a komunikační technologie). Světem letěla výzva Vytvořme společně lepší internet. Čtete dobře. Bezpečnějším můžeme udělat internet jen společným úsilím. Na žádné zákazy a omezení shora se spoléhat nemůžeme. Internet je výjimečný právě tím, že nemá žádné vládce, je svobodný. To znamená, že se každý musíme rozhodovat sám za sebe. Nebojte, pro začátek se stačí rozpomenout na rady, které dostáváme od batolecích let. Tam nelez, na to nesahej, s tím si nezahrávej. Nenechme se opojit zdánlivým pocitem anonymity a chovejme se slušně a obezřetně jako v našem reálném světě. Děti ale musí vědět, že i když udělají chybu, je tu hodná máma a velký táta, kteří je ochrání. Ani nás dospělé nenechají na holičkách. Najděte si www.bezpecnyinternet.cz.
Média si v tom týdnu vzpomněla na všechna nebezpečí, která v hlubinách internetu sice číhají po celičký rok, ale kdybychom se osvětě věnovali průběžně, čtenáře, posluchače i diváky by to mohlo nudit. Tak jsme se zase chvilku tetelili strachy, otřásali hnusem, opovrhovali podivíny, kteří napadají cizí počítače, zatracovali zloděje a podvodníky, kteří okrádají slušné lidi. Hrozili se nad mladistvými šikanátory, kteří dohánějí své vrstevníky k sebevraždám. Ba dokonce jsme si vymýšleli ty nejkrutější tresty pro nemocné pedofily, kterým se sice děti samy prostřednictvím sítě nabízejí, ale oni se přece měli ovládnout a ochránit nás všechny před svou „zvráceností“. Kam ten svět spěje?
Voláme po přísnějších zákonech, omezeních, nařízeních i cenzuře, protože se nám to zrovna hodí do krámu. Vzápětí ale svým dětem, které jsou ve své naivitě internetem nejohroženější skupinou, vlastními činy ukazujeme, jak na zákony kašleme, když se nám to zrovna hodí do krámu. Zalhat o svém věku při zakládání účtu na Facebooku, no a co? Kdo by čekal do třinácti? Dobrý rodič přece založí dítku účet sám, aby o něco nepřišlo, aby se dobře zařadilo, aby nevyčnívalo. Kdo by čekal do osmnácti s kouřením a pitím alkoholu? Ale co když se špatně rozhodnou, nezvládnou tlak party, vymkne se jim situace z rukou? Nestačí umět mačkat čudlíky, mydlit prsty po obrazovce, polykat a vdechovat kouř. Musíme je také naučit myslet, rozhodovat se, umět odolat, pomáhat druhým. Bezpečné prostředí pro své děti můžeme začít tvořit všichni společně svým příkladem, svojí oporou. Pokud se začneme o děti zajímat až ve chvíli, kdy už šikanují a zneužívají návykové látky, pak už bývá pomoc velmi těžká. Nepomůže nám ani volání po tvrdých trestech a zpřísnění zákonů pro všechny, kteří mají naše děti na svědomí. My jsme podkopávali autoritu zákonů, státu i policie ve chvíli, kdy se nám to hodilo. Učíme své děti, že zákony platí jen pro hlupáky a pak se divíme, když nás podvede někdo chytřejší, někdo bezohledný. Sami si nastavujeme pravidla džungle a pak voláme o pomoc, když prohráváme.
