Adoptuj panenku
- Podrobnosti
- Aktualizováno: 25. 1. 2014 21:25
- Zveřejněno: 16. 1. 2007 16:26
- Napsal Martina Sochůrková
Šesťáci z naší školy se zapojili do projektu Adoptuj panenku a zachráníš dítě.
Dětský fond OSN – UNICEF je největší světovou organizací, která se zabývá ochranou a zlepšováním životních podmínek dětí na celém světě. Český výbor UNICEF již několik let organizuje projekt Adoptuj panenku a zachráníš dítě. Cílem tohoto projektu je získat finanční prostředky pro očkovací programy UNICEFU, díky kterým se každoročně podaří zachránit téměř 3 milióny dětí z rozvojových zemí před jistou smrtí. Bohužel stejný počet dětí ročně zemře na nemoci, proti kterým jsou jiné děti běžně očkovány.
Do projektu Panenka se může zapojit každý. Šesťáci z naší školy se rozhodli pomoci výrobou panenky, která je určena k symbolické adopci – koupi panenky. Každá panenka „vydělá“ 600 Kč, což představuje částku, která uhradí proočkování jednoho dítěte proti šesti smrtelným nemocem.
Šesťáci se rozdělili do čtyř skupin, kdy každá z nich pak samostatně vyrobila jednu panenku. Od prvních patálií se střihem a navlékáním jehly uplynula dlouhá doba, než mohli žáci své panence vybrat jméno a vyplnit rodný list. Všechny panenky se povedly, protože byly vyráběny s dobrým úmyslem. Všichni z šesté třídě se už těší na zprávu, že si někdo právě jejich panenku koupil.
Pomoc šesťáků je jen kapkou v moři, ale svými čtyřmi panenkami, které vyrobili, budou čtyři děti žít.
Pokud i vy byste chtěli pomoci dětem z rozvojových zemí, na www.unicef.cz naleznete celou řadu možností, jak i vy můžete přispět svou prací či finančními prostředky.
Lenka Dražilová: „Když si pomyslím, že každou chvíli umírají na světě děti a já a moji spolužáci tento počet můžeme snížit, je to krásné. Dělala jsem panenku s radostí, protože jsem mohla zachránit dítě a pomoct mu od jisté a hrozné smrti. Určitě mi nevadí, že mám prsty od šití celé popíchané. Vím, že je to divné, ale připadám si jako bůh, který nadělil život. Je to krásný pocit vědět, že někdo díky mně není mrtvý, ale může žít, stát se maminkou nebo tatínkem.“
Lukáš Strejc: „Pořád se mi nechce věřit tomu, že pouhým vyrobením panenky se dá zachránit živé dítě, ale je to tak. Mám z toho dobrý pocit, že zachráním dítě. Při vyrábění panenky jsem si uvědomil, jaké jsou v těchto zemích životní podmínky. Děti musí prožívat strašná trápení.“
Tereza Lieblová: „Jsem ráda, že jsme měli možnost vyrobit panenky a zachránit děti. Když jenom pomyslím, jak se my tady v České republice máme a jak jinde děti před očima svých rodičů denně umírají, tak mi je z toho špatně. Nejraději bych jela za těmi dětmi a dala jim všechny moje úspory, aby jim rodiče mohli koupit očkování proti nemocem.“
Lenka Zelená: „Panenku jsme vyráběli docela dlouho, ale výsledek byl, myslím, dobrý. Dělali jsme to pro záchranu dítěte a domnívám se, že rádi. Mně to dalo pocit radosti nad tím, že alespoň jednou ve svém dětství udělám něco dobrého, pomohu někomu, kdo to opravdu potřebuje.“
