škola, která se nestydí za to, že bývá nazývána vesnickou

Víte že...

Tvůj čas je omezen. Proto ho neztrácej tím, že budeš žít život někoho jiného. (Steve Jobs)

Nové Národní muzeum

V úterý 28. června završila osmá a devátá třída školní rok exkurzí do Národního muzea v Praze. Svým novým spolužákům z Ukrajiny jsme se mohli pochlubit čerstvě a pečlivě zrekonstruovanou historickou budovou, která již nenese žádné šrámy od sovětských kulek z osmašedesátého roku.
Stáli jsme společně u zrodu moderní české vědy, kde nehrála národnost zásadní roli. Prošli jsme se po stopách evoluce. V rozšířené realitě se ocitli pod mořskou hladinou spolu s jedním z největších kytovců – plejtvákem myšokem. Žasli nad krásou nerostů i korálových útesů. Chtěli si pohladit mamutí mládě. Pak jsme vystoupali do kupole a přes bušení srdce se nám zatajil dech nad krásou Prahy.
V nové budově, která bývala jedním ze symbolů totalitní moci, jsme si připomněli hvězdnou kariéru Věry Čáslavské. Vaz jí nezlomilo žádné nářadí, na kterém zářila, ale hloupá ideologie, jež nesnáší a netoleruje žádné výjimečné, čestné a pracovité lidi. Na fotografiích byla zachycena i s Emilem Zátopkem. V expozici 20. století jsme my dříve narození nalézali se slzou v oku střípky našeho mládí a znovu si uvědomili, že žít musíme tady a teď bez ohledu na pandemie, imperiální války, sobectví, povrchnost i lidskou hloupost. Druhou šanci nedostaneme.
Na rozloučenou nám pokynul sv. Václav, který právě žehnal ukrajinským umělcům, kteří tklivými tóny svých houslí volali na pomoc všechny dobré lidi světa, aby pomohli zastavit válku, která ničí nejen napadené, ale jako rakovina rozežírá společnost, jež válku podporuje.
Svobodu Ukrajině!

NM 89 2022