Hory 2020
- Podrobnosti
- Aktualizováno: 24. 2. 2020 16:44
- Zveřejněno: 19. 2. 2020 16:16
- Napsal Irena Bětíková
Lyžování má v Čechách dlouhou tradici, v letech 1972,1973 byly lyžařské zájezdy zařazeny do osnov základního školství. Od té doby se mnohé změnilo, lyžovat však jezdíme stále.
V sobotu 25. ledna odjížděl z parkoviště u kulturního domu v Chotovinách autobus plně naložený lyžařským vybavením, kufry a hlavně žáky 7. třídy (částečně i 8. třídy), tedy budoucími lyžaři.
Cesta do Pece pod Sněžkou nám ubíhala rychle a kolem poledne jsme již vyhlíželi rolbu, která nám vyveze zavazadla z parkoviště na chatu Rozkoš. Do kopce se opravdu vyvezla jen zavazadla, my jsme museli šlapat po svých. Po „náročném“ výstupu jsme se ubytovali a rovnou jsme se obuli do lyžáků. Na kopci za chatou probíhalo rozdělení do družstev podle schopností lyžařů.
Již první připnutí lyží bylo pro mnohé začátečníky bolestivou zkušeností. Zemská přitažlivost fungovala dokonale. Zabrat nám dal i pouhý výstup na kopec. Ti zkušenější využili vleku a do kopce se vyvezli a při sjezdu předváděli slalom mezi trávou a hlínou. Kvalitní zasněženou sjezdovku již toto místo jen připomínalo. Nováčci zatím zkoušeli své první jízdy v pluhu, obraty a některým se dařilo i zastavit. Po náročném odpoledni byli do prvního družstva zařazeni zdatní lyžaři, do druhého lyžující a třetí družstvo mělo skupinu A pro již plužící a skupinu B pro hodně padající a ještě neplužící. První večeře na horách byla opravdu zasloužená. Byla to dřina.
Večer jsme absolvovali důležitou přednášku o lyžování. Seznámili jsme se se zásadami chování na svahu. Je to jako v silničním provozu, i zde platí pravidla – 10 pravidel FIS pro chování na sjezdových tratích. Také již víme, jak se na hory správně obléknout, kolik vrstev oblečení a jaké materiály volit, tak, aby nám bylo příjemně. Abychom se na sjezdovce poznali a odlišili od ostatních lyžařů, doladili jsme naše oblečky zářivě zelenými „rozlišováky“. (Brzy jsme zjistili, že stejný nápad mělo i několik dalších škol.)
Ráno vyrazila většina lyžařů trénovat své umění do skiareálu Pec pod Sněžkou. Družstvo 3. B na velké sjezdovky zatím nemohlo. Trénovalo za chalupou pluh, jízdu na vleku vstávání po pádu a nakonec i obloučky. Začátečníci se moc snažili a tak již mohli od středy lyžovat na velkých sjezdovkách všichni. Výběr kopců byl velký, od mírné sjezdovky Klondike, přes Javořák, sjezdovku Smrk, Zahrádky, Javor až po Bramberk. Postupně jsme přejížděli, podle potřeby výuky a také podle množství ostatních lyžařů. O humorné situace nebyla nouze, nastupovat na vlek se dá různě, padat z něj také a i některé pády na lyžích pobaví, obzvlášť když spadne někdo jiný. Akrobatickým kouskem byla jízda na vleku od půli kopce na jedné lyži. A také jsme se stále zlepšovali, pilovali obloučky, brzdili, hranili, rozjížděli se, vyhýbali se.
V úterý byl povinný oddychový den. Ten jsme vyplnili procházkou na Zahrádky a do Pece pod Sněžkou.
Další dny výcviku probíhaly dál dle denního rozpisu. Budíček, ranní hygiena, snídaně, zmatek v lyžárně, nástup před chatou, odjezd na sjezdovky, lyžování, návrat na chatu, oběd, odpočinek, zmatek v lyžárně, nástup před chatou, odjezd na sjezdovky, lyžování, návrat na chatu, sprcha, večeře, zhodnocení dne, přednáška nebo film, odpočinek, příprava na večerku, večerka, spánek, budíček… Velmi zajímavá byla čtvrteční přednáška horké služby. Pád laviny, či ve větru rozhoupanou kabinu by asi nikdo zažít nechtěl.
Také je třeba říci, že lyžování nebyl jediný sport na horách provozovaný. Zvláště na chlapeckých pokojích probíhala napínavá hra „Najdi si své oblečení, botu, rozlišovák“
Nic však netrvá věčně. Lyžařský týden uběhl jako voda a v pátek odpoledne jsme ukončili výcvik již se samými lyžaři. Večer byla rozdána lyžařská vysvědčení, zabalili jsme lyže, oblečení. Dopoledne proběhl úklid chaty a předání pokojů. Po obědě jsme naložili zavazadla na rolbu, rozloučili se a sestoupili dolů do Pece. Tam už na nás čekal autobus, který nás dopravil domů.
Do Chotovin jsme dorazili ve večerních hodinách. Po mírném zmatku s popletenými zavazadly byly všichni účastníci ve zdraví předáni rodičům a již nyní se těšíme na příští rok, hory a nové lyžaře.
Letošní hory se skutečně povedly. „Tak ať to frčí dál, lyžaři!“
