Kola, voda, slunce, kopce
- Podrobnosti
- Aktualizováno: 26. 12. 2013 10:33
- Zveřejněno: 1. 7. 2011 19:01
- Napsal Žáci školy
Obloha zamračená, kapky bubnující na naše přilby… Ale my se nelekáme a těšíme se na naši úvodní cyklistickou etapu. V očích některých rodičů (Mendelová, Tkadlecová) se zablesklo mírné znepokojení, když před jejich milované děti nastoupila trojice mladých neohrožených instruktorů. Vše se však vyjasnilo hned při úvodní technické prohlídce-erudovanost a zápal vedoucích zájezdu všechny přesvědčil, že svá dítka svěřují do správných rukou. A hurá na cestu vstříc novým zážitkům mimo školní lavice.
Celou skupinu odvážně vedl pan učitel Miloš Veselý, hned za ním ho disciplinovaně následovali ostatní cyklisté. Přibližně uprostřed na všechny dohlížel náš zdatný zdravotník Jakub Doležal a celý peloton uzavírala trpělivá paní učitelka Martina Vlášková. První náročná zkouška celého pelotonu přišla při stoupání II. kategorie na Nový Kostelec. Zvládli jsme ji všichni skvěle. Poklidným tempem jsme se pak dostali přes Jistebnici až do Nadějkova, kde už na nás čekala vrchařská prémie I. kategorie s cílem na Mozolově. K boji o puntíkovaný trikot nejlepšího vrchaře se směle přihlásili Lukáš Knotek, Václav Pražák, Denis Pěkný a další.
Po příjezdu na Mozolov a chutném obědě začal cirkus s ubytováním. Vše se však zdárně vyřešilo a my se seznámili s prostředím a vyrazili na odpolední túru. Zdatnější z nás pod vedením Armstronga Veselého vyjeli na náročnější etapu, která vrcholila stoupáním I. kategorie na Javorovou skálu. Za toto stoupání si nejvíce bodů do soutěže o puntíkovaný trikot připsal Lukáš Knotek následován Václavem Pražákem. Stoupání bylo tak náročné, že někteří museli svá kola vést. Při zpáteční cestě jsme si užívali dlouhých sjezdů. Druhá skupina vyrazila s Martinou Vláškovou a naším sympatickým zdravotníkem Jakubem na cestu časoprostorem do zapadlé vesničky Brtec. V tamním kulturním zařízení jsme byli pohoštěni limonádou, kterou dostávali naši rodiče kdysi dávno na bramborových brigádách. Posilněni a plni nové energie jsme se vydali na cestu zpět a cestou si užívali krásy naší vlasti. Obě skupiny se šťastně setkaly u dobré večeře. A po večerním reji jsme byli nepřejícími vedoucími zahnáni do postelí.
Druhý den začal velmi brzkou snídaní, při které nejšikovnější z nás několikrát rozlili čaj. Hned po snídani celý peloton vyrazil směr Lužnice přes rodnou vesnici Miloše Veselého. A už nás vítá řeka! Vstříc novým dosud nepoznaným pocitům! Záhy většina z nás zjistila, jak obtížné může být řídit kanoi. Zdálo se, že my neovládáme kanoi, neboť kanoe ovládá nás. Po čtyřech hodinách usilovného pádlování jsme uviděli vytoužený řetězový most ve Stádlci.
Značně unavení jsme se vyškrábali do Stádlce, kde na nás již netrpělivě čekala naše kola s chutným občerstvením (čerstvé rohlíčky a paštiky všech druhů). Po krátkém odpočinku jsme zahájili velmi dlouhé pozvolné stoupání do našeho dočasného domova. Těsně před cílem jsme museli zmobilizovat všechny naše zbývající síly, abychom zdolali stoupání nejvyšší kategorie, v němž vést kolo nebyla žádná ostuda.
Tento den nám večeře obzvlášť chutnala. Po ní se většina z nás ponořila do vod místního bazénu, kde jsme krásně zregenerovali své síly. Ti, kteří regenerovat nepotřebovali, připravili dříví na oheň, na kterém jsme si opekli buřtíky. Všichni jsme se již připravovali a těšili na závěrečnou kanadskou noc, která však zůstala pro nedostatek sil v Kanadě.
Poslední ráno přicházelo velmi pomalu, většina z nás zůstala v posteli, dokud náš šéf nezavelel: „Do plavek!“ Zahráli jsme si závěrečný beach volejbalový zápas, ve kterém pánové zjistili, že volejbal není fotbal! Po této plážové lekci jsme již nasedli na kola a vyrazili domů, do Chotovin, do školy, do p… to bylo krásné!
účastníci zájezdu
Další obrázky najdete ve Fotogalerii
