škola, která se nestydí za to, že bývá nazývána vesnickou

Víte že...

Přiznat si, že na něco nemáš, není slabost, ale velká síla. (Radek Jaroš)

Hory 2011

Sobotní ráno 5. února začínalo jako každý jiný den, přesto bylo něčím výjimečné. Čtyři žákyně ze 7. třídy a šest dobrovolníků osmičky se toho rána vydalo na parkoviště před kulturním domem, kde na ně už čekal pan ředitel Havlík a pan učitel Veselý, kteří je doprovázeli na týdenní lyžařský výcvik. Pan učitel Veselý s námi jel na hory poprvé. Po pár minutách věčného čekání přijel autobus napůl naplněný žáky z Ratibořských Hor. Loučení s rodiči bylo velmi krátké a kolem půl deváté jsme vyrazili směr Krkonoše.

Cesta byla sice dlouhá, ale velmi zábavná. V půli cesty jsme zastavili na půl hodiny u rychlého občerstvení. Potom jsme pokračovali v cestě. Konečně jsme dorazili do Pece pod Sněžkou. Učitelé vybrali pár silných chlapců, aby naložili naše zavazadla a sportovní vybavení do rolby. Za odměnu se mohli vézt na rolbě a my ostatní jsme museli pěškobusem s paní učitelkou Větrovskou na asi 3 kilometry dlouhý výstup, který nás dovedl až k chatě Rozkoš, ve které jsme strávili celý týden. Už první den jsme vyrazili na třísetmetrový svah u chaty. Večer jsme se začali seznamovat s dětmi z Ratibořských Hor.

V neděli jsme už vyrazili na velké vleky kromě jedné žákyně, která se učila lyžovat. V pondělí a v úterý jsme chodili lyžovat dopoledne i odpoledne. V úterý jsme měli diskotéku. DJe nám dělal pan ředitel. Také nám ukázal své taneční schopnosti. Velmi jsme se pobavili. V úterý už na velkých vlecích lyžovali i ti, kteří se lyžovat právě naučili. Ve středu jsme vyrazili do Jednoty v Peci pod Sněžkou. Tam jsme měli hodinový rozchod. Pak jsme se vrátili zpět na chatu. Večery jsme trávili hrou nazývanou Mrkaná.

Ve čtvrtek a v pátek jsme vyrazili opět na svah. Navštěvovali jsme také SKI BAR, kde to bylo velmi drahé, ale vyrazili jsme si z kopýtka. V pátek večer jsme začali balit, ale večer nás ještě čekalo pasování na lyžaře a snowborďáky. Dostali jsme bílé vysvědčení a pan ředitel nás plácnul lyží nebo snowbordem po zadku. Přitom jsme se museli zakousnout do tyčinky, abychom si leknutím nepřekousli jazyk. Párkrát jsme udělali lavor a ve čtvrtek srazil nějaký cizí chlapec Štěpánku. Přesto jsme všichni přežili ve zdraví.

V sobotu nastal čas odjezdu. Loučení bylo velmi těžké, protože se nám na horách líbilo a hodně jsme se spřátelili s kamarády z Hor. Chceme poděkovat všem učitelům, kteří s námi strávili skvělý týden. Moc jsme si to užili.

Tereza Meszová, Monika Boušková a Veronika Wagnerová

yetiteam