škola, která se nestydí za to, že bývá nazývána vesnickou

Víte že...

Odjakživa jsem byl nepřítelem marného naříkání a kvílení, přesvědčen jsa, že jenom pilná práce a snažení kupředu pomůže. (Karel Havlíček Borovský)

Hory 2011

Sobotní ráno 5. února začínalo jako každý jiný den, přesto bylo něčím výjimečné. Čtyři žákyně ze 7. třídy a šest dobrovolníků osmičky se toho rána vydalo na parkoviště před kulturním domem, kde na ně už čekal pan ředitel Havlík a pan učitel Veselý, kteří je doprovázeli na týdenní lyžařský výcvik. Pan učitel Veselý s námi jel na hory poprvé. Po pár minutách věčného čekání přijel autobus napůl naplněný žáky z Ratibořských Hor. Loučení s rodiči bylo velmi krátké a kolem půl deváté jsme vyrazili směr Krkonoše.

Cesta byla sice dlouhá, ale velmi zábavná. V půli cesty jsme zastavili na půl hodiny u rychlého občerstvení. Potom jsme pokračovali v cestě. Konečně jsme dorazili do Pece pod Sněžkou. Učitelé vybrali pár silných chlapců, aby naložili naše zavazadla a sportovní vybavení do rolby. Za odměnu se mohli vézt na rolbě a my ostatní jsme museli pěškobusem s paní učitelkou Větrovskou na asi 3 kilometry dlouhý výstup, který nás dovedl až k chatě Rozkoš, ve které jsme strávili celý týden. Už první den jsme vyrazili na třísetmetrový svah u chaty. Večer jsme se začali seznamovat s dětmi z Ratibořských Hor.

V neděli jsme už vyrazili na velké vleky kromě jedné žákyně, která se učila lyžovat. V pondělí a v úterý jsme chodili lyžovat dopoledne i odpoledne. V úterý jsme měli diskotéku. DJe nám dělal pan ředitel. Také nám ukázal své taneční schopnosti. Velmi jsme se pobavili. V úterý už na velkých vlecích lyžovali i ti, kteří se lyžovat právě naučili. Ve středu jsme vyrazili do Jednoty v Peci pod Sněžkou. Tam jsme měli hodinový rozchod. Pak jsme se vrátili zpět na chatu. Večery jsme trávili hrou nazývanou Mrkaná.

Ve čtvrtek a v pátek jsme vyrazili opět na svah. Navštěvovali jsme také SKI BAR, kde to bylo velmi drahé, ale vyrazili jsme si z kopýtka. V pátek večer jsme začali balit, ale večer nás ještě čekalo pasování na lyžaře a snowborďáky. Dostali jsme bílé vysvědčení a pan ředitel nás plácnul lyží nebo snowbordem po zadku. Přitom jsme se museli zakousnout do tyčinky, abychom si leknutím nepřekousli jazyk. Párkrát jsme udělali lavor a ve čtvrtek srazil nějaký cizí chlapec Štěpánku. Přesto jsme všichni přežili ve zdraví.

V sobotu nastal čas odjezdu. Loučení bylo velmi těžké, protože se nám na horách líbilo a hodně jsme se spřátelili s kamarády z Hor. Chceme poděkovat všem učitelům, kteří s námi strávili skvělý týden. Moc jsme si to užili.

Tereza Meszová, Monika Boušková a Veronika Wagnerová

yetiteam