Základní škola a Mateřská škola Chotoviny

Dva dny před vysvědčením se naši prvňáčci z obou tříd vydali na pěší výlet na Kozí hrádek. Děti se těšily, a tak jim ani moc nevadilo, že si kvůli výletu musely trochu přivstat, a už v sedm hodin ráno poskakovaly na vlakovém nádraží v Chotovinách a vítaly se s kamarády. Samotná cesta vlakem do Sezimova Ústí byl pro mnohé nevšední zážitek, řada z nich se totiž vláčkem svezla zatím jen párkrát.

Dál už jsme pokračovali pěkně po svých. Nejprve jsme se proplétali vilkami na okraji města, užili si pohledu na obilné pole lemované nádherně modrými chrpami, abychom si vychutnali zážitkovou pěšinu lesem až na Kozí hrádek. A že těch zážitků bylo! Cesta do kopce i z kopce, podél potoka i po můstku přes něj, přečtení ukazatelů na turistickém rozcestníku, mistrné kličkování mezi velkými kořeny v cestě a radostné výskání po objevení každé červené značky, která nás bezpečně vedla až do cíle.

Ztracenou energii jsme rychle doplnili svačinkou z batůžků a s rozzářenýma očima jsme vyrazili dobýt Kozí hrádek. Zřícenině dominuje dřevěná socha Mistra Jana Husa, která tak mohla sledovat, jak děti zvědavě nahlížejí do staré studny s černou mříží, nadšeně probíhají „tunelem“ ze zbytků zdiva, lezou do výklenků ve stěnách, zkrátka objevují po svém pro ně tak dobrodružné místo. Ještě koupit malý suvenýr a zmrzlinu a můžeme vyrazit na zpáteční cestu.

Poklidná široká cesta nás docela rychle zavedla zpět do Sezimova Ústí, kde si každý z malých pochodníků rád sedl na lavičku na autobusové zastávce. A že to byl po šesti kilometrech zasloužený odpočinek! Zážitky nekončily ani v „kloubáku“ do Tábora, užili jsme si i cestu zpět do Chotovin, lehce namačkaní v linkovém autobuse.

A kam na výlet příště? Po ZOO Na Hrádečku na začátku června a Kozím hrádku na konci června se přímo nabízí hrad. A který? Uvidíme, máme jich u nás přece víc než dost.