škola, která se nestydí za to, že bývá nazývána vesnickou

Víte že...

Naučil jsem se být šťastný tím, že jsem své touhy omezoval, místo abych je uspokojoval. (John Stuart Mill)

Den Země ponašem

Práce i legrace. My žáci sedmé třídy jsme se šestou, osmou a devátou třídou vyrazili do lesa u Moravče sázet stromky. Cesta byla hrozná. Asi pětkrát se mi rozvázaly tkaničky u bot, narazila jsem do značky a ještě k tomu mě strašně bolely nohy.
Jakmile jsme dorazili do lesa, uviděli jsme plno malých a velkých stromků. Nejdříve jsme se museli posilnit. Já jsem měla k svačině dva pudinky, které dělala mamka, dva chleby, tyčinky atd. Paní učitelce Honzové a Sochůrkové náš pudink chutnal. Po svačině jsme se dali do práce. Paní učitelka Musílková, dodavatelka stromků, chodila k potoku, brala nám stromečky a podávala nám je. Moje kamarádka Šárka a já jsme byly spolu ve skupině. Nejdříve nám to nešlo, ale pak už ano. Sázeli jsme malé buky, duby a javory. Jenomže jsme měli malé motyky, a tak nám to zase nešlo. Museli jsme si tedy půjčit od jiných holek rýč. Byly jsme pomalé, ale sázely jsme stromečky poctivě.
Zase jsme si dali svačinku a šli jsme konečně domů. Sotva jsme vyrazili z lesa, museli jsme přeskakovat potoky. Já jsem do nich nespadla, ale někteří ano. Například Pavlína Turková stála uprostřed potoka a bála se jít k nám všem na břeh, ale náš Superman Vladimír Linhart Pavlínu zachránil. A tak jsme došli všichni spokojeně domů.

Chcete vidět víc? Navštivte naši fotogalerii.

Den Země