škola, která se nestydí za to, že bývá nazývána vesnickou

Víte že...

Kdo sám v sebe doufá, ten nejlepší podporu nalezl. (Karel Havlíček Borovský)

Den Země ponašem

Práce i legrace. My žáci sedmé třídy jsme se šestou, osmou a devátou třídou vyrazili do lesa u Moravče sázet stromky. Cesta byla hrozná. Asi pětkrát se mi rozvázaly tkaničky u bot, narazila jsem do značky a ještě k tomu mě strašně bolely nohy.
Jakmile jsme dorazili do lesa, uviděli jsme plno malých a velkých stromků. Nejdříve jsme se museli posilnit. Já jsem měla k svačině dva pudinky, které dělala mamka, dva chleby, tyčinky atd. Paní učitelce Honzové a Sochůrkové náš pudink chutnal. Po svačině jsme se dali do práce. Paní učitelka Musílková, dodavatelka stromků, chodila k potoku, brala nám stromečky a podávala nám je. Moje kamarádka Šárka a já jsme byly spolu ve skupině. Nejdříve nám to nešlo, ale pak už ano. Sázeli jsme malé buky, duby a javory. Jenomže jsme měli malé motyky, a tak nám to zase nešlo. Museli jsme si tedy půjčit od jiných holek rýč. Byly jsme pomalé, ale sázely jsme stromečky poctivě.
Zase jsme si dali svačinku a šli jsme konečně domů. Sotva jsme vyrazili z lesa, museli jsme přeskakovat potoky. Já jsem do nich nespadla, ale někteří ano. Například Pavlína Turková stála uprostřed potoka a bála se jít k nám všem na břeh, ale náš Superman Vladimír Linhart Pavlínu zachránil. A tak jsme došli všichni spokojeně domů.

Chcete vidět víc? Navštivte naši fotogalerii.

Den Země