škola, která se nestydí za to, že bývá nazývána vesnickou

Víte že...

Učedník, od něhož nikdy nežádáme nic takového, co vykonat nemůže, nikdy neudělá všechno, co může. (John Stuart Mill)

Doba zla

Příběhy bezpráví, to je akce, která je pro naši školu moc důležitá. V dnešní době, kdy máme všeho až moc, si už jen těžce představíme, jaké opravdu kruté podmínky v té době byly. Film Hitler, Stalin a Já nám myslím hezky přiblížil život jak ve městech, tak třeba v koncentračních táborech. Paní Heda Blochová, která povídala ve filmu o svém životě, se nám otevřela a krásně vyprávěla, i když to pro ni muselo být těžké, protože na některé okamžiky je asi lepší zapomenout. Její manžel Rudolf Margolius sice přežil koncentrační tábor, ale nakonec ho zabili komunisté, a to je podle mne ještě horší. Člověk je šťastný, že jedno zlo přežil, a potom přijde druhé a život stejně končí. Myslím si, že paní z Národního archivu, které za námi přijely z Prahy a po filmu si s námi povídaly, se snaží zprostředkovat svoje znalosti hlavně mladším generacím, protože ty to zase budou přenášet dál a neustále si to budou uvědomovat. Určitě je dobře, že se někdo zajímá o historii, protože takové věci by se měly zachovat v lidských vzpomínkách. Napadlo mne, že já se v této době můžu zdokonalovat ve zpívání a hraní na klavír za pomoci odborníků. O tom lidé ve válce mohli pouze snít. Ale co, zpívali si pro radost... Zpívali pro nás. Děkujeme.

Miroslava Honzová ml.

heda_blochova