škola, která se nestydí za to, že bývá nazývána vesnickou

Víte že...

Když se v životě díváš na to, co máš, vždycky můžeš mít víc. Ale když se díváš na to, co nemáš, nikdy nebudeš mít dost. (Oprah Winfrey)

Velhartická výzva

Jsme na prahu nového roku. Všichni se ptáme, co dobrého a zlého nás v něm čeká. Možná bychom se měli ptát víc nahlas a ptát se těch, kteří nám svými rozhodnutími připravují podmínky pro život. Již v květnu 2011 přišlo ministerstvo školství s návrhem, jak „ušetřit“ v regionálním školství peníze. Ve Velharticích, obci srovnatelné s tou naší, o tom přemýšleli a zjistili, že jim nezbývá než křičet o pomoc a ostře odmítnout záměr ministerstva, který vůbec nebere v potaz realitu života lidí na venkově.

Na webové stránce
http://eduin.cz/titulka/co-rekl-namestek-nemec-k%C2%A0financovani-skolstvi-a-velharticka-vyzva/
najdete celý text výzvy i prezentace problému od ministerstva i jeho odpůrců.

Mne nejvíce zaujaly pojmy špatně organizovaná a optimálně organizovaná škola. Jak to zorganizovat lépe, aby i venkovské školy měly ve třídách průměrně 24 žáků? Zkuste si odpovědět sami. Krásným snem jistě zůstane představa, jak rodiče z města vozí nebo nechávají dojíždět své děti na venkovskou školu, která má sice srovnávacími testy ověřené výborné výsledky vzdělávání, nabízí bezpečné prostředí, srovnatelné vybavení i volnočasové aktivity a dává svým žákům vzhledem k méně naplněným třídám i větší možnost seberealizace, ale zkrátka doma je doma a i my rodiče z venkova se dojíždění bráníme, dokud to jde.

Znamená to tedy, že venkov je špatně organizovaný? Zrušíme venkov a půjdeme do měst, aby se ušetřilo? Asi cítíte, že takové otázky jsou přitažené za vlasy, ale ony jsou jen logickým pokračováním úvah, které dnes ministerstvo školství uvádí do života. Proto se ozývejme raději již dnes, dříve než budou muset zastupitelstva obcí hledat statisíce korun, které budou každý rok chybět v obecním rozpočtu proto, aby naše děti nemusely dojíždět do velkokapacitních škol, které budou optimálně organizované. Peníze budou obcím chybět i v případě, že svou školu zruší úplně, nebo z ní udělají jen první stupeň nebo málotřídku. Budou muset posílat peníze za svými dětmi do obcí, jejichž školy je přijmou. Další otázkou je, zda budou mít nejbližší městské školy dostatečnou kapacitu a ochotu přijímat naše děti, protože budou trestány i za vyšší počty žáků ve třídách.  I dojíždění něco stojí a z domácích rozpočtů také ubudou zbytečně tisíce korun. Stát ušetří, daně se nesníží a občané znovu sáhnou do peněženek.

Nejvíc mne bolí to, že jsem měl možnost na vlastní oči poznat, kam vede city nezatížená efektivita při péči o živé tvory v zemědělství optimalizovaném jen na zisk. Pokud se vám zdá, že podobné přirovnání notně pokulhává, pak se zajímejte o život ve školách a porovnávejte zkušenosti nejen žáků, ale také učitelů, kteří na nich učí. Velký duch vyroste v každých podmínkách, ale je smutné, že i ve svobodné společnosti to musí být navzdory.

člen MAS Krajina srdce Jiří Honza


village