Základní škola a Mateřská škola Chotoviny

Už dlouho si kladu otázku, proč nechci dělat to, co mám rád? Já svou odpověď už našel. Děti jsou přednější! Pokud budete číst dál, tak se Vám pokusím vysvětlit, co tím myslím.

Nikdy nebudu litovat toho, že jsem si zvolil studium španělštiny, přestože jsem dodnes svou aprobaci nedokázal plně využít. Miluji ten jazyk, literaturu, hudbu, film, výtvarné umění i historii lidí, kteří měnili naši civilizaci. Také vím, že všechny jazyky se učí stejně a já jsem své vzdělání nepromarnil. Svým žákům bych přál, aby se s nádhernou španělskou i románskou kulturou mohli seznámit až ve chvíli, kdy si budou moci sami svobodně volit. Bohužel jim to stav dnešního školství neumožňuje. Na základních školách jsou děti zbytečně přetěžovány a střední školy zase nenabízejí potřebnou návaznost ve studiu jazyků. To není naše chyba, ale přece nemusíme svým rozhodo­váním tyto omyly ještě umocňovat?

Učíme děti, že člověk má pracovat nejen proto, aby naplnil žaludek, ale také proto, aby jeho život měl smysl. Naším ideálem jsou bývalí žáci, kteří mají pěkné vzpomínky na roky strávené s námi a angličtinou, ale zároveň to musí být žáci, kteří získali pevné základy cizího jazyka a dovednosti, které jim pomohou zvládnout kterýkoliv další jazyk. Budoucí zemědělci, řemeslníci, obchodníci, pracující ve službách budou schopni komunikovat s cizinci a studenti budou mít pevné základy pro další studium. Nejsem jediný učitel, který si na základě vlastních i sdílených zkušeností myslí, že nařízením ministerstva školství o povinné výuce druhého cizího jazyka poškodíme současnou úroveň výuky angličtiny na základních školách. Podle výsledků Scio KEA 2009/2010 jsou výsledky naší školy v anglickém jazyce nadprůměrné. Patříme mezi úspěšné školy a máme lepší výsledky než 70% zúčastněných škol. Ve výsledcích testování jsou zahrnuta i víceletá gymnázia. Výsledky dále říkají, že na naší škole dobře využíváme studijní potenciál žáků a jejich výsledky jsou lepší než úroveň jejich studijních předpokladů. To znamená, že žáci pracují nad svoje možnosti.

Spolu se svými kolegy budeme chtít tyto výsledky ještě zlepšovat, ale musíme pro to společně s rodiči a obcí připravit co nejlepší podmínky. Jsem příkladem toho, že i aprobovaní učitelé španělštiny, němčiny nebo ruštiny si mohou myslet, že výuka dalších jazyků bude jen plýtváním vzácným časem a prostředky. Začněme se konečně zajímat i o výsledky naší práce. Neptejme se jen, kolik toho pro naše děti děláme, ale také s jakým výsledkem. Mnoho věcí už nebudeme mít šanci napravit. Šťastné dětství a naše rodičovská péče se nedá měřit jen počtem předmětů, kroužků, diplomů a medailí. Myslím, že všichni známe dobře ten pocit, když se toho na nás nahrne moc najednou. Jak rychle získáváme odpor k práci, kterou neshledáváme smysluplnou. Jak je těžké přemoci se a pracovat dál.

Nechci upírat současným sedmákům šanci učit se další jazyk, ale protože je zároveň učím angličtinu, mohu posoudit jejich zájem a motivaci. Kroužek konverzace v angličtině s rodilou mluvčí navštěvuje na naší škole v tomto pololetí 7 dětí. Právě v těchto chvílích prezentují v Knotts Island v Severní Karolíně výsledky našeho společného projektu. Mohu tedy po několikaměsíční společné práci posoudit, na kolik žáků zapůsobila motivace špičkovými technologiemi použitými pro netradiční výuku formou mezinárodního projektu. Bohužel i díky nám rodičům působí motivace známkou téměř na všechny, zatímco výuka, která komplexně rozvíjí kompetence dětí, dává mnohým z nich šanci proplouvat bez námahy a nechat pracovat ostatní. Bojím se, že rodiče, kteří jako první hlasují pro druhý cizí jazyk, se také jako první ozvou ve chvíli, kdy děti za svou „práci“ dostanou spravedlivou odměnu. Letos mají osmáci týdně 32 hodin a z toho by bylo 11 hodin jazyků. Jsem rád, že naše dcera mohla uniknout tomuto nedobrému nařízení a bude se moci rozhodnout až podle aktuální nabídky střední školy, kterou si vybere a na kterou ji přijmou. Navíc se na téměř všech školách nedělají přijímačky a přihlíží se jen k prospěchu na základní škole. Jedna průměrná známka z druhého cizího jazyka jistě nepomůže dětem tak, jako tři výborné z cvičení, kde se dají uskutečňovat projekty, o kterých jsem mluvil, nebo pomáhat slabším i motivovat nadané.

Pokud ministerstvo své nařízení po volbách nezmění, pak bude výuka španělštiny švejkovským pokusem, jak vyzrát na vrchnost, protože je to lehký cizí jazyk, který obohatí obzory našich dětí a nebude se plést s angličtinou. Je to ale až poslední řešení, které v pudu sebezáchovy volí rodič a učitel, který se musí podrobit nařízení ministerstva, byť ho nepovažuje za dobré. Díky demokracii si svůj názor může dovolit nejen vyjádřit, ale za něj i demokratickou formou bojovat.

Od svých kolegů v zahraničí vím, že třídní schůzky se mění v neformální posezení, kde se baví lidé, kteří mají společný cíl – rozvoj obce, štěstí a úspěch svých dětí. Myslím, že to je jeden z těch dobrých příkladů, které stojí za to kopírovat.

Vím, že v přímé diskusi bychom si vysvětlili ještě mnohem víc. Proto prosím všechny rodiče, kteří nesouhlasí s mými argumenty, obraťte se na Školskou radu. Svolejte schůzi k tak důležitému roz­hodnutí. Starejte se o svou školu! Dejme hlavy dohromady a hledejme to nejlepší řešení pro naše děti, pro nás. Bez informací se člověk rozhoduje špatně a bez komunikace zbytečně pění krev. Já se Vám nedivím, jsem také jenom člověk a rodič.

A nejsem sám. Který jazyk učit?