škola, která se nestydí za to, že bývá nazývána vesnickou

Víte že...

Každý je demokrat, když jde o někoho vyššího, než on jest, a každý je aristokrat vedle nižšího. Ta pravá demokracie však neleží v tom, abychom se rovnali vyšším, což lehké jest, nýbrž abychom se nevypínali nad nižší, než jsme sami; každý musí začít s demokracií sám u sebe a pak to půjde. (Karel Havlíček Borovský)

Hudba, jak ji neznáme!

Do žákovské knížky jsme si napsali zprávu, že půjdeme na pořad o hudebních nástrojích. Říkali jsme si, co to zase bude, ale pak nás to mile překvapilo. Pavel Macků
Z Brna k nám přijel pan Pavel Macků s představením o vývoji hudebních nástrojů. Přivezl s sebou mnoho nám známých i neznámých hudebních ná­strojů. Na lavicích se jich uvelebilo asi přes třicet. Za­čal pěkně po pořádku od těch nej­starších a nejjednodušších klacků, dřívek, bubínků, píšťalek a postupoval k těm dokonalejším - šalmaji, trubkám a klarinetu. Pak jsme slyšeli prababičku harfy, na kterou umí hrát i Lukáš Jinda. Fidula je zas prabába houslí. Vi­děli, ale spíše jen slyšeli jsme i foukací harmoniku dlouhou jen asi 2 centimetry. Na všechny tyto nástroje nám uměl krásně zahrát, abychom věděli, jak znějí. Uměl hrát na všechny, přestože byl sa­mouk. Také mu bylo dobře rozu­mět a byl vtipný. Nástroje sbírá a opravuje sám, a proto nám prozradil spoustu tajemství z jejich života. Nakonec nám ukázal, že hrát se dá na všechno. Měl s sebou trubku z hadice od pračky, píšťalku z bužírky od kabelu nebo Panovu flétnu ze zkumavek, kterou vyrobila jeho žačka v době, kdy ještě učil matematiku a chemii. Bylo to velice zajímavé a zábavné. Myslím, že se to líbilo každému.

Vivat Musica!