škola, která se nestydí za to, že bývá nazývána vesnickou

Víte že...

Ať už si myslíš, že to dokážeš, nebo že to nezvládneš, pokaždé máš pravdu. (Henry Ford)

Varhany, varhanáři, varhaníci

Dnes už víme o každém trošku. Píšťaly Pan farář Kuník nám zprostředkoval setkání s absolventem Konzervatoře v Českých Budějovicích v oboru varhany. Martin Kubát, mladý sympatický muž z Opavy, kde dnes vyučuje, přivezl do Chotovin nejen ukázky hry, ale také spoustu faktů o historii i současnosti královského nástroje, jakým varhany bezpochyby jsou. Četné odkazy na internetu vypovídají i o jeho aktivní koncertní činnosti. Doufám, že nejenom učitele, ale také naše žáky zaujaly neotřelé a vtipně podané názory na uměleckou a populární hudbu. Sešli jsme se u nástroje, a tak se některé děti podívaly poprvé v životě na kůr kostela sv. Petra a Pavla, ale možná také poprvé vnímaly živou varhanní hudbu ve velebném prostředí chrámu. Snad je napadlo to, co mne. I když si myslím, že svůj domov znám dokonale, vždy je co objevovat a zkoumat. Stačí jen otevřít do té doby nezajímavé nebo zamčené dveře. Velké divy udělá i úhel pohledu. Proto není dobré se na věci a lidi kolem nás dívat jen svrchu. Stačí trochu se naklonit a natočit hlavu. Svět hned vypadá úplně jinak. Možná je také napadlo, že to, co je staré, nemusí být mrtvé a může být hodno naší péče a obdivu. Nejen naše varhany po té péči přímo prahnou. Kulturního dědictví nám naši předkové zanechali více než dost. Někdy stačí jen oprášit a dát mu trochu ze svého života, ze svého mládí. Vrátí se nám to nastokrát, dotkneme se nesmrtelnosti. Děkujeme, pane faráři. Myslete na nás dál.

Varhaník Martin Kubát