škola, která se nestydí za to, že bývá nazývána vesnickou

Víte že...

Každý je demokrat, když jde o někoho vyššího, než on jest, a každý je aristokrat vedle nižšího. Ta pravá demokracie však neleží v tom, abychom se rovnali vyšším, což lehké jest, nýbrž abychom se nevypínali nad nižší, než jsme sami; každý musí začít s demokracií sám u sebe a pak to půjde. (Karel Havlíček Borovský)

Varhany, varhanáři, varhaníci

Dnes už víme o každém trošku. Píšťaly Pan farář Kuník nám zprostředkoval setkání s absolventem Konzervatoře v Českých Budějovicích v oboru varhany. Martin Kubát, mladý sympatický muž z Opavy, kde dnes vyučuje, přivezl do Chotovin nejen ukázky hry, ale také spoustu faktů o historii i současnosti královského nástroje, jakým varhany bezpochyby jsou. Četné odkazy na internetu vypovídají i o jeho aktivní koncertní činnosti. Doufám, že nejenom učitele, ale také naše žáky zaujaly neotřelé a vtipně podané názory na uměleckou a populární hudbu. Sešli jsme se u nástroje, a tak se některé děti podívaly poprvé v životě na kůr kostela sv. Petra a Pavla, ale možná také poprvé vnímaly živou varhanní hudbu ve velebném prostředí chrámu. Snad je napadlo to, co mne. I když si myslím, že svůj domov znám dokonale, vždy je co objevovat a zkoumat. Stačí jen otevřít do té doby nezajímavé nebo zamčené dveře. Velké divy udělá i úhel pohledu. Proto není dobré se na věci a lidi kolem nás dívat jen svrchu. Stačí trochu se naklonit a natočit hlavu. Svět hned vypadá úplně jinak. Možná je také napadlo, že to, co je staré, nemusí být mrtvé a může být hodno naší péče a obdivu. Nejen naše varhany po té péči přímo prahnou. Kulturního dědictví nám naši předkové zanechali více než dost. Někdy stačí jen oprášit a dát mu trochu ze svého života, ze svého mládí. Vrátí se nám to nastokrát, dotkneme se nesmrtelnosti. Děkujeme, pane faráři. Myslete na nás dál.

Varhaník Martin Kubát