škola, která se nestydí za to, že bývá nazývána vesnickou

Víte že...

Odjakživa jsem byl nepřítelem marného naříkání a kvílení, přesvědčen jsa, že jenom pilná práce a snažení kupředu pomůže. (Karel Havlíček Borovský)

Byl jsem u toho!

O Velikonocích se rozdávaly medaile a tituly Mistrům jižních Čech. Již čtvrtým rokem, tradičně o velikonoční neděli, se v Českých Budějovicích konalo mistrovství jižních Čech ve sportovním tanci. Na soutěž se sjelo přes 200 párů z celé republiky. Rozdávaly se zde nejen ceny vítězům jednotlivých tanečních kategorií, ale i krajské tituly.

Letos jsem se zúčastnil po čtvrté. V prvním roce jsem skončil na třetím místě, v loňském roce na čtvrtém. Vždy mi o pár bodíků titul Mistra jižních Čech unikl.

V letošním roce jsem se však o titul již nechtěl nechat připravit. Tolik dřiny, potu, odříkání a pak nic? To tedy ne! Posílen, tak tro­chu i nezdarem, pln odhodlání a smělých cílů jsem začal s mou taneční partnerkou ještě víc tréno­vat. Přidali jsme navíc individuální tréninky s panem Rybníčkem a pravidelně trénujeme i s účastníkem letošního mistrov­ství České republiky s panem Zabystrzanem, který mimo jiné skončil na krásném, leč bramboro­vém čtvrtém místě v kategorii standardních tanců, a když od­myslím tu obrovskou konkurenci v tanečním klání, které jste měli možnost zhlédnout i na svých ob­razovkách, je to veliký úspěch a pro mne a mou partnerku obrov­ský vzor Mistra.

Zaměřili jsme se hlavně na dr­žení těla a fyzickou výdrž. Mu­síme totiž tančit čtyři standardní tance, každý po dobu 90 sekund. To je v součtu 6 minut, u toho musíme samozřejmě tančit správné kroky do hudby, držet rovně tělo, paže ve správné poloze, které po celou dobu nesmí klesnout ani o centimetr, a ještě se tvářit jako by to celé byla procházka růžovou zahradou, k tomu ani náznak únavy. Po každém tanci úklona s úsměvem na nejbližšího porotce. To přenechávám raději partnerce, přeci jen si lépe svým úsměvem nakloní jinak nekompromisní po­rotu. A je tu další skladba a vše se opakuje čtyřikrát. Pokud máme štěstí a postoupíme do dalších kol, tak vše se ještě násobí o případné postupy do semifinále, finále apod. Po skončení klání skutečně od­padneme – dopadneme na žid­ličku jak pytel brambor, bolí nás celé tělo a nejvíce nohy. A pak že je ta­nec zábava. To ano, ale hlavně pěkná dřina!

Dotančíme a čekáme na vý­sledky. To jsou nervy! To je na­pětí! Konečně se po 30 minutách do­zvídáme, že na vyhlašování se do­staví taneční páry s čísly… Tak máme v kapse alespoň medaili, ale jakého kovu, to se dozvíme až po slavnostním nástupu. Opět mi­nuty napětí a komisař hlásí, že na třetím místě se umístil pár ze Strakonic, na druhém, krve by se v nás nedořezal, pár z Příbrami. A je to naše! Obrovská úleva a radost největší. Konečně jsem se dočkal, roční práce a pot za to přece jen stály. Na prvním místě skončil taneční pár Tanečního stu­dia Martiny Cheníčkové z Tábora – Jiří Seidl a Tereza Maňásková. Stávají se Mistry již­ních Čech v kategorii Junior I a II třídy D ve standardních tancích.   Stojím na stupni nejvyšším, na mé hrudi se lesknou hned tři zlaté medaile, fo­toaparáty blýskají a já si připadám jak hvězda z Hollywoodu.

Musím ještě dodat, že můj bratr Daniel se svou partnerkou Nikolou Šilpochovou se stali Mistry jižních Čech v kategorii Junior I v latinskoamerických tancích. Oba trénujeme ve stejném klubu a náš klub si přivezl hned několik mistrovských titulů různých kate­gorií.

Poděkování tak patří našim trenérům a rodičům, kteří nás pod­porují a věnují nám velkou část svého volného času. Bez jejich podpory bychom jen stěží mohli dosahovat dobrých výsledků. V současné době usilujeme o postup do vyšší kategorie, chybí nám jen 40 bodíků. Držte nám prosím palce, abychom již v letošním roce mohli soutěžit v kategorii C.

 


mastersofdance