škola, která se nestydí za to, že bývá nazývána vesnickou

Víte že...

Každý je demokrat, když jde o někoho vyššího, než on jest, a každý je aristokrat vedle nižšího. Ta pravá demokracie však neleží v tom, abychom se rovnali vyšším, což lehké jest, nýbrž abychom se nevypínali nad nižší, než jsme sami; každý musí začít s demokracií sám u sebe a pak to půjde. (Karel Havlíček Borovský)

Prodloužené Vánoce deváté třídy

V neděli 5. 1. 2020 jsme se sešly na vlakovém nádraží v Táboře. Měly jsme namířeno do pražského Divadla na Vinohradech na baletní vystoupení Louskáček. Jelo nás pár holek z naší třídy a asi pět dospělých. Měli jsme a máme se třídou domluvené, že tohle bude takový spíš holčičí výlet a kluci pojedou na jaře na paintball. Sraz jsme měly v 10:45. Do Prahy jsme dojely asi kolem 12. hodiny a společně jsme se přesunuly na náměstí Republiky. Cestou jsme narazily na některé historické památky, jejich názvy pro některé z nás byly velkou záhadou, ale nakonec jsme si vzpomněly. Potom nás čekal rozchod. Vydaly jsme se nejdřív někam najíst a pak jsme tak šmejdily po obchodech. Na náměstí Míru, kde je divadlo, jsme pak přejížděly metrem. Zaujaly nás příkré eskalátory do hlubin metra, na kterých půlka z nás málem omdlela. Došly jsme k divadlu, kde jsme se rozdělily podle toho, kdo kde seděl, a šly jsme si uložit věci do šaten. Byly jsme tam o něco dřív, a tak jsme měly možnost prohlédnout si divadlo v celé své kráse, když tam ještě nikdo nebyl. Celé vystoupení trvalo přibližně dvě hodiny i s přestávkou. Bylo to krásné. Osobně jsem ještě na žádném baletním představení nebyla. Říkala jsem si, zda ten příběh vůbec pochopím, když tanečníci nevydají ani hlásku a hudbu nedoprovází text. Byla jsem ale mile překvapená. Tanečníci každičkým svým pohybem vyprávěli. Jejich výrazy ve tvářích a emoce, které je obklopovaly, příběh ještě více vyzdvihly. Nikdo ani nedutal a nemohl odtrhnout oči z pódia, jen aby mu něco neuteklo. Hrál tam také jeden moc hezký a milý tanečník, který nedávno vyhrál Stardance, odkud jsme ho také všechny znaly a na první pohled se do něj zamilovaly. Po skončení jsme se už jen oblékly a vyrazily metrem zpátky na vlakové nádraží, odkud jsme jely zpátky domů. Do Tábora jsme dorazily někdy okolo 21:20. Myslím, že za všechny mohu říct, že jsme si to moc užily. Doufám, že do konce školního roku ještě někam vyrazíme.
 

Nina Nováková

Inspirujte se:

https://www.divadlonavinohradech.com/repertoar

Louskacek devitka 2019