škola, která se nestydí za to, že bývá nazývána vesnickou

Víte že...

Když mi bylo pět, máma mi říkala, že klíčem ke spokojenému životu je být šťastný. Ve škole se mě pak ptali, co chci v životě dělat. Když jsem odpověděl, že být šťastný, tvrdili mi, že jsem nepochopil zadání. Opáčil jsem, že oni nepochopili život. (John Lennon)

CHOTOVINSKÉ SLAVICE

Konečně nadešel den D, kdy můžeme ukázat, co v nás je. Vstá­váme před šestou nedočkavé a plné napětí. Vyrážíme z domovů po dobré snídani plné energie a scházíme se ve škole, abychom se rozezpívaly. Je čtvrtek 26. března a letošní Jihočeský zvonek nás svolává do malého sálu Diva­dla Oskara Nedbala.
Na chodbách divadla se rozléhají hlasy soutěží­cích. V 9 hodin usedáme na svá místa a můžeme začít. Po vyčer­pávajícím maratónu první katego­rie už víme, že s prázdnou neod­jedeme. Markéta Krejčová kraluje ve zlatém pásmu a pojede do Českých Budějovic na krajské kolo této soutěže. V druhé kategorii máme další želízko v ohni. Mirka Honzová si ukula stříbro. Pak už jsme na řadě my ve třetí kategorii. Nervózně se třeseme v hledišti a čekáme, až nás zavolají na pó­dium. I přes všechnu nervozitu jsme zazpívaly před početným pu­blikem a porotci dobře. Všechny jsme stříbrné a máme z toho ob­rovskou radost. Kráčíme si měs­tem s diplomy oslavit naše slavné tažení do cukrárny. Za všechno vděčíme paní učitelce Mirce Honzové, která s námi měla trpěli­vost a ochotně nás připravovala. Naše milá paní učitelko Fčelko, za všechno Vám mockrát děkujeme.

Klára Černohorská a Vendula Tóthová


Úspěšné zpěvačky bez Terezy