Ráj skřítků
- Podrobnosti
- Aktualizováno: 23. 6. 2015 15:40
- Zveřejněno: 20. 6. 2015 20:10
Výlet školní družiny do Houbového parku začal v neděli 17. května ráno. Natěšení jsme nastoupili do autobusů a vyrazili směr Jindřichův Hradec do vesnice Roseč, kde byl cíl naší cesty.
Nad Chotovinami strašily mraky, bylo chladno, ale na jihu probleskovala jasná obloha.
Cesta ubíhala malebnou krajinou a po hodině jízdy autobusy zastavily na bývalém dvoře JZD. Z vrat kravína vykukovala telátka, neupravené okolí nás trochu zaskočilo. Ale to už se na nás smála příjemná paní a vítala nás v Houbovém parku – Ráji skřítků.
Jako mávnutím kouzelného proutku se změnilo neutěšené prostředí starého dvora v opravdový pohádkový svět. Shromáždili jsme se v prostorném sále a dozvěděli se program. Abychom se nikde netlačili a nemuseli dlouho čekat, rozdělili nás do skupin. Nejprve jsme si na památku namalovali magnetku ze sádry, později se v muzeu fosílií přenesli do pravěku. Příjemná paní majitelka nám poutavě vyprávěla a ukazovala zajímavé exempláře, které jsme si mohli dokonce osahat. Kromě trilobitů třeba mamutí zub nebo kus zkamenělé palmy.
Kolem poledne vykouklo sluníčko, oteplilo se a kručení v žaludku nás upozornilo na buřtíky v batůžku. V ohništi hořel oheň a my jsme jen opékali a hodovali. Posilnění a odpočinutí jsme se vrhli na poslední akci. Úkolem bylo projít celým parkem, všemi pěti interaktivními stezkami, najít a splnit úkoly a zaznamenat je do určených tiskopisů. Soutěžilo se ve skupinkách. Za správné splnění daných úkolů měli všichni členové týmu slíbenou odměnu. V zahradě si člověk připadal jako v pohádce. Mezi překrásnými zákoutími s rostlinami a keři bublal potůček, leskly se tůňky a všude se krčily malinkaté domečky se skřítky. V celé zahradě byly vtipně zakomponované úkoly – některé lehčí, ale některé nám daly opravdu zabrat. Najít ukryté figurky bylo celkem snadné, srazit drakovi hlavy míčem jsme také zvládli, sestavit z písmen název fosílie se nám také podařilo, ale najít ořešák neořešák, to byl opravdu oříšek i pro dospělé. Nakonec všechno dobře dopadlo, keř ořechoplodec se nám podařilo objevit a hurá do cíle!
Při hodnocení byla paní majitelka přísná, přesto všechny děti uspěly a odnesly si pěkné dárky. Některé dokonce i bonus.
Jen neradi jsme opouštěli pohádkovou zahradu, kde i my dospělí jsme se chvíli cítili dětmi. Za vraty kouzelného světa nás čekaly nastartované autobusy, aby nás odvezly domů, kdy na naše vyprávění čekali rodiče, babička, děda a třeba i teta, prostě všichni, kdo nás mají rádi.
