škola, která se nestydí za to, že bývá nazývána vesnickou

Víte že...

Kéž by nám Pán Bůh všeliké to vlastenčení z huby do rukou vraziti ráčil! (Karel Havlíček Borovský)

Družina se nebojí!

V listopadu jsme my děti ze školní družiny vyrazily na odpolední výlet do Tábora. Počasí bylo nádherné, na obloze azuro, a i když se podzim blížil ke svému konci, sluníčko svítilo a hřálo. Nejdříve jsme navštívily Strašidelné muzeum a Muzeum starých řemesel. Strašidelné muzeum bylo opravdu strašidelné, tajemné a také vtipné (třeba omlazovač žen). Ne všichni prohlídku absolvovali do konce. Někteří utekli z podzemí hned na začátku, někdo při vstupu do nejhlubší části podzemí a někdo jí prošel za ruku s paní vychovatelkou a s očima otevřenýma jen tu a tam. Další cesta vedla nedaleko.

Věž kostela lákala ke své prohlídce a my podle plánu vyrazili. Čtyři z nás zůstali pod samým vrcholem (hlava se motala o sto šest) a my, co vyšplhali leckdy i po čtyřech, jsme byli odměněni krásným pohledem na Tábor a okolí.  Chotoviny jsme měli před sebou jak na dlani. Po návratu dolů nám zbyl krátký čas na sladký konec v cukrárně a pak už na vlak. Domů jsme se vraceli spokojení (z krásného počasí a sladké cukrárny), trochu ustrašení (z muzea) a stateční (z náročného výstupu na věž).

Další obrázky z výletu

 


triptabor