škola, která se nestydí za to, že bývá nazývána vesnickou

Víte že...

Učedník, od něhož nikdy nežádáme nic takového, co vykonat nemůže, nikdy neudělá všechno, co může. (John Stuart Mill)

Družina se nebojí!

V listopadu jsme my děti ze školní družiny vyrazily na odpolední výlet do Tábora. Počasí bylo nádherné, na obloze azuro, a i když se podzim blížil ke svému konci, sluníčko svítilo a hřálo. Nejdříve jsme navštívily Strašidelné muzeum a Muzeum starých řemesel. Strašidelné muzeum bylo opravdu strašidelné, tajemné a také vtipné (třeba omlazovač žen). Ne všichni prohlídku absolvovali do konce. Někteří utekli z podzemí hned na začátku, někdo při vstupu do nejhlubší části podzemí a někdo jí prošel za ruku s paní vychovatelkou a s očima otevřenýma jen tu a tam. Další cesta vedla nedaleko.

Věž kostela lákala ke své prohlídce a my podle plánu vyrazili. Čtyři z nás zůstali pod samým vrcholem (hlava se motala o sto šest) a my, co vyšplhali leckdy i po čtyřech, jsme byli odměněni krásným pohledem na Tábor a okolí.  Chotoviny jsme měli před sebou jak na dlani. Po návratu dolů nám zbyl krátký čas na sladký konec v cukrárně a pak už na vlak. Domů jsme se vraceli spokojení (z krásného počasí a sladké cukrárny), trochu ustrašení (z muzea) a stateční (z náročného výstupu na věž).

Další obrázky z výletu

 


triptabor