škola, která se nestydí za to, že bývá nazývána vesnickou

Víte že...

Jediný způsob, jak dělat dobře svoji práci, je milovat to, co děláš. (Steve Jobs)

Marcipánová pohádka

Ve čtvrtek 22. listopadu ráno všichni prvňáčci seděli natěšení ve třídě a čekali, kdy už vyrazí na vý­let. Po několika větách o chování a o Žižkovi se rychle oblékají a hurá na vlak. V Táboře prochá­zejí podchodem a už si všímají so­chy v parku. Některé názvy ob­chodů si předčítají. Diví se, co je v Táboře škol, bank, léká­ren, zlat­nictví. Konečné dorazí do Muzea čokolády. Hned se jich ujímá paní průvodkyně a vede je do pohádko­vého světa. Děti po­znávají vílu Amálku, Jeníčka a Mařenku. Radek bravurně vy­práví O Červené karkulce. A už jsme v džungli mezi kakaovníky a pozorujeme lodě, jak odváží ka­kaové boby do jiných zemí. Z přístavů je převážejí vlaky do měst a odtud putují auty do čoko­ládoven.

Do sklepa šli někteří s obavami, ale permoníci jim za odměnu vyprávějí o kutání čoko­lády. Horší bylo navštívit pohád­kové peklo. To už se děti držely jako klíšťata. Čerti se povalovali v pekle a divili se, kdo je přišel navštívit. Po scho­dech nahoru vy­běhli kluci i holky jako šipky. A už sedí v dílně, na stole před sebou mají válečky nej­různějších barev. Pouští se do tvo­ření a hele, už na nás kouká čertík, koník, ježek nebo příšerka. Mode­lína také moc chutná, nejlepší je červená. Není to modelína, ale marci­pán. Vytvořené postavičky pomá­hají velmi ochotné paní dětem za­balit a ještě uložit do krabice. Jaké by to bylo neochutnat v čokoládovně teplou čokoládu. Zlato získává bílá. Ještě pár dárečků a už se vracíme na ná­draží. Žlutý vláček motoráček už na nás čeká. Po sladkém výletě se těšíme na další.

chocomuzeum1

chocomuzeum2