škola, která se nestydí za to, že bývá nazývána vesnickou

Víte že...

Přiznat si, že na něco nemáš, není slabost, ale velká síla. (Radek Jaroš)

U KRMELCE

Konečně přišla opravdová zima. My prvňáci jsme spokojeni, užíváme si sněhu, bobujeme a sáňkujeme. V prvouce jsme se učili o zvířátkách v zimě.
Některá spí zimním spánkem. Co však třeba zajíci, srnky a divočáci? V hlubokém sněhu si potravu vyhrabou jen těžko. Povídali jsme si o tom, jak myslivci zvěř přikrmují, a rozhodli jsme se také trochu pomoci. V úterý jsme se teple oblékli a vybaveni senem, jablíčky, zrním a suchým chlebem  jsme vyrazili ke krmelci. Nejbližší krmelec je ve Faráku u Vlčí jámy. Dolů z kopce se nám šlo dobře, sice jsme se brodili hlubokým sněhem, ale byla to spíše zábava. Okolo krmelce jsme pozorovali stopy lesní zvěře, pak jsme uložili zásoby a vydali se na zpáteční cestu. A to byla hrůza! Hrabali jsme se sněhem nahoru do kopce, funěli jsme, skučeli a někteří zůstávali daleko vzadu. Nakonec, asi hnáni dobrým pocitem, jsme dorazili do školy všichni. V hodině výtvarné výchovy jsme kreslili obrázek s názvem U krmelce.


Prvňáci u krmelce