škola, která se nestydí za to, že bývá nazývána vesnickou

Víte že...

Úspěch není něco, za čím se honíte. Je to něco, o co se neustále musíte snažit. Pak možná přijde, když to čekáte nejméně. (Michael Jordan)

LYŽAŘSKÝ ZÁJEZD NA MONÍNEC SE VYDAŘIL

Od pátku sněží a sněží. Ani v noci z neděle na pondělí nepřestává. Po celé republice je kalamita. A v Chotovinách před kulturákem stojí 51 natěšených lyžařů.
Ráno v pondělí zazvoní telefon a dozvídám se, že sem autobus nevyjede. Neumím si představit poslat tyto nadšence domů nebo do školy. Čekáme, co se bude dít. Přijíždí jedno auto za druhým a autobus pořád nikde. Najednou někdo vykřikne: „Autobus!" A opravdu, náš milý pan řidič se vyšplhal až k zastávce. Hurá! Všichni jsme naházeli lyže a bágly do autobusu a už se plížíme z kopce od střediska dolů.  Předvoj nás informoval, že Sychrovák je sjízdný. Konečně jsme dojeli na parkoviště v Jetřichovicích. Tam už na nás čekal dědeček Lukáše Merxbauerů, naložil část báglů a lyží, ještě několik mrňousů a hurá nahoru. Přijíždí také paní Krejčová (majitelka areálu) a už frčí se zbývajícími bágly, lyžemi a mrňousy k hotelu. Ti, co zvládají jízdu na čtyřsedačce, vyjíždějí s některými rodiči a pedagogy. Nahoře v recepci jsme nacpali nohy do lyžáků. A šlapeme na sjezdovku, ale pod hotelem je půl metru neupraveného sněhu. Vrháme se všichni na velkou sjezdovku. Všichni zvládli jízdu na kotvě, skoro všichni jízdu na čtyřsedačce a 1200 m dlouhou sjezdovku. Rodičům děkujeme za pomoc při obouvání, zouvání, jízdě na vleku, sedačce a celkovou spolupráci. Za spolupráci též patří velký dík paní učitelce Tkadlecové, Bětíkové a panu učiteli Veselému.

Zájezd na Monínec