Kdo se bojí, nesmí do světa!
- Podrobnosti
- Aktualizováno: 26. 12. 2013 10:29
- Zveřejněno: 1. 10. 2007 22:46
Mně a dalším kamarádkám z Mikroregionu Venkov se naskytla šance zúčastnit se jednoho takového projektu, který proběhl letos v létě. Za tímto nápadem a skvělou akcí stojí hlavní organizátorka výměny Monika Břendová, předsedkyně OS MAS Krajina srdce, a její kamarád Tomáš Ziegler. Finance díky úspěšnému projektu plynuly z fondů Evropské unie. Do výměny byli zapojeni žáci a studenti ze čtyř států ve věku od čtrnácti do jednadvaceti let. Mladým Čechům, Finům, Italům a Řekům se na jeden prázdninový týden stalo domovem malebné místo severovýchodně od města Mladá Vožice, vyhledávaný cíl turistů, zřícenina gotického hradu Šelmberk. Okolím hradu vede neznačená cyklotrasa a v polovině června se zde koná tradiční Středověký jarmark.
Na hradě Šelmberk sídlí také království Danar, které přijalo cizince pod svou ochranu a má jistě největší podíl na zážitcích, které si od nás odvezli. V tom má ostatně velké zkušenosti, protože občanské sdružení vzniklo s cílem seznamovat děti zábavnou formou s historií, nabídnout jim zde smysluplné trávení volného času a zároveň rozvíjet jejich manuální zručnost. Sdružení Danar pořádá pro děti víkendové historicky zaměřené pobyty i letní tábory. Holky a kluci se poté mohou stát členy fiktivního království. Jak předchozí věty napovídají, celá výměna se nesla v duchu středověku. Spali jsme v podsadových stanech, hráli seznamovací hry, učili se středověké tance a celý týden jsme měli možnost otestovat si svou zručnost v různých řemeslech. Po čtyři večery zástupci jednoho ze států představili kulturu své země nejen účastníkům, ale i veřejnosti. Večer sestával z prezentace země, kulturního představení a ochutnávky typických jídel. Všechny materiály pro večer si připravili reprezentanti státu sami. Tyto Mezinárodní večery, jak jsme jim říkali, byly poučné, zábavné a byly příjemným odpočinkem a dobrým ukončením dne.
Obyvatelé Danaru zabezpečovali pobyt, učili nás řemesla a hlavně byli aktéry v klíčových hrách, které každý den protáhly naše těla. Hned po příjezdu jsme byli rozděleni do skupin, které byly národnostně pomíchané a sestávaly z dvanácti členů. Společně jsme pak celý týden plnili připravené úkoly. V těchto předem určených klanech jsme hráli klíčové hry. Provázely je adrenalinové zážitky nejen pro jejich obtížnost a nezvyklost, ale hlavně pro životní nutnost rychle se ve zmatené situaci domluvit s cizinci na naší budoucí strategii a plánu. Celý program pobytu byl pečlivě připravený a zábavný, ale nechyběl ani čas na nutný odpočinek. Všem moc chutnalo jídlo téměř jako od maminek, milých kuchařek z Danaru. Nechali jsme si vařit typicky česká jídla, aby cizinci věděli, jak se papká u nás v Čechách. Nejvíce jim asi zachutnal bramborák, na který hned sháněli recept.
Dnes už vím, že můj strach jít do výměny byl úplně zbytečný. Chtěla bych vzkázat vrstevníkům, ať se podobných akcí nebojí, vždy se nějak domluvíte a starosti z toho, že se budete bát mluvit, vás v nouzi přejdou. Cizinci se navíc moc snaží vás pochopit. Tento projekt mi hodně dal. Přestala jsem se stydět a získala určitou suverénnost, potřebnou ke komunikaci s cizími lidmi. Vzpomínám, jak ke mně hned první den přišla jedna slečna z Itálie a chtěla mi říct, že sušenka, kterou právě držím v ruce, jí taky chutnala. V ten okamžik mne napadlo, podat jí snack se slovy: „Tak na, vezmi si ji.“ Italka koukala a nechápala. Všichni Češi stojící okolo se mohli potrhat smíchy. Na začátku jsem na všechny cizince mluvila místy česky, ale když mi došlo, že stejně nerozumí, musela jsem přepnout na angličtinu. Jsem moc ráda, že jsem dostala takovou šanci, a všem bych něco podobného určitě doporučila. Rozhodně vám to nic nevezme. Vylepšíte a procvičíte si cizí jazyk, přiučíte se zase něco nového, přestanete se bát a hlavně si najdete spoustu nových přátel tak jako my všichni, kteří už jsme nějakou výměnou prošli. Projekt nepřinesl ovoce jen mně. Moji rodiče se rozhodli také naučit anglicky, protože když byli kamarádi z ciziny u nás doma, rodiče pro ně měli spoustu otázek a já musela všechno překládat. Časem rodičům začalo vadit, že si s nimi nemohou popovídat sami. Všem, kteří se podíleli na realizaci projektu a pomáhali při jeho organizaci, patří náš velký dík! Ve fotogalerii najdete pár snímků z našich společných radovánek.
Na hradě Šelmberk sídlí také království Danar, které přijalo cizince pod svou ochranu a má jistě největší podíl na zážitcích, které si od nás odvezli. V tom má ostatně velké zkušenosti, protože občanské sdružení vzniklo s cílem seznamovat děti zábavnou formou s historií, nabídnout jim zde smysluplné trávení volného času a zároveň rozvíjet jejich manuální zručnost. Sdružení Danar pořádá pro děti víkendové historicky zaměřené pobyty i letní tábory. Holky a kluci se poté mohou stát členy fiktivního království. Jak předchozí věty napovídají, celá výměna se nesla v duchu středověku. Spali jsme v podsadových stanech, hráli seznamovací hry, učili se středověké tance a celý týden jsme měli možnost otestovat si svou zručnost v různých řemeslech. Po čtyři večery zástupci jednoho ze států představili kulturu své země nejen účastníkům, ale i veřejnosti. Večer sestával z prezentace země, kulturního představení a ochutnávky typických jídel. Všechny materiály pro večer si připravili reprezentanti státu sami. Tyto Mezinárodní večery, jak jsme jim říkali, byly poučné, zábavné a byly příjemným odpočinkem a dobrým ukončením dne.
Obyvatelé Danaru zabezpečovali pobyt, učili nás řemesla a hlavně byli aktéry v klíčových hrách, které každý den protáhly naše těla. Hned po příjezdu jsme byli rozděleni do skupin, které byly národnostně pomíchané a sestávaly z dvanácti členů. Společně jsme pak celý týden plnili připravené úkoly. V těchto předem určených klanech jsme hráli klíčové hry. Provázely je adrenalinové zážitky nejen pro jejich obtížnost a nezvyklost, ale hlavně pro životní nutnost rychle se ve zmatené situaci domluvit s cizinci na naší budoucí strategii a plánu. Celý program pobytu byl pečlivě připravený a zábavný, ale nechyběl ani čas na nutný odpočinek. Všem moc chutnalo jídlo téměř jako od maminek, milých kuchařek z Danaru. Nechali jsme si vařit typicky česká jídla, aby cizinci věděli, jak se papká u nás v Čechách. Nejvíce jim asi zachutnal bramborák, na který hned sháněli recept.
Dnes už vím, že můj strach jít do výměny byl úplně zbytečný. Chtěla bych vzkázat vrstevníkům, ať se podobných akcí nebojí, vždy se nějak domluvíte a starosti z toho, že se budete bát mluvit, vás v nouzi přejdou. Cizinci se navíc moc snaží vás pochopit. Tento projekt mi hodně dal. Přestala jsem se stydět a získala určitou suverénnost, potřebnou ke komunikaci s cizími lidmi. Vzpomínám, jak ke mně hned první den přišla jedna slečna z Itálie a chtěla mi říct, že sušenka, kterou právě držím v ruce, jí taky chutnala. V ten okamžik mne napadlo, podat jí snack se slovy: „Tak na, vezmi si ji.“ Italka koukala a nechápala. Všichni Češi stojící okolo se mohli potrhat smíchy. Na začátku jsem na všechny cizince mluvila místy česky, ale když mi došlo, že stejně nerozumí, musela jsem přepnout na angličtinu. Jsem moc ráda, že jsem dostala takovou šanci, a všem bych něco podobného určitě doporučila. Rozhodně vám to nic nevezme. Vylepšíte a procvičíte si cizí jazyk, přiučíte se zase něco nového, přestanete se bát a hlavně si najdete spoustu nových přátel tak jako my všichni, kteří už jsme nějakou výměnou prošli. Projekt nepřinesl ovoce jen mně. Moji rodiče se rozhodli také naučit anglicky, protože když byli kamarádi z ciziny u nás doma, rodiče pro ně měli spoustu otázek a já musela všechno překládat. Časem rodičům začalo vadit, že si s nimi nemohou popovídat sami. Všem, kteří se podíleli na realizaci projektu a pomáhali při jeho organizaci, patří náš velký dík! Ve fotogalerii najdete pár snímků z našich společných radovánek.
Veronika Stárová
Tento projekt byl realizován za finanční podpory Evropské unie. Za obsah sdělení odpovídá výlučně autor. Sdělení nereprezentují názory Evropské komise a Evropská komise neodpovídá za použití informací, jež jsou jejich obsahem.
