Proč nevěřím inkluzi?
- Podrobnosti
- Aktualizováno: 1. 12. 2015 19:03
- Zveřejněno: 1. 12. 2015 19:03
- Napsal Jiří Honza
Možná právě řešíte ekonomické problémy své rodiny. Možná jste zděšeni uprchlickou vlnou, teroristickými útoky, přírodními katastrofami – vším, čím nás dennodenně zavalují masmédia.
Nás, kteří jsme se rozhodli být učiteli, děsí ještě jedna katastrofa, která se děje bez ohledu na všechny zúčastněné – děti, rodiče i učitele. V dnešním rozbouřeném světě se jí však nedostává dostatečné pozornosti. Říká se jí inkluze. Zcela nepřipravená, nepromyšlená, ale o to víc chtěná a prosazovaná.
Dovedu si představit, že námi zvolená politická reprezentace dohodne, že je naše země v tak dobré (nedobré) situaci, že můžeme (musíme) každý rok zajistit pro školství mnoho desítek miliard navíc. Nejprve abychom vyrovnali rozdíl v množství prostředků pro školství, které každý rok vynakládají země, jež jsou nám učitelům i rodičům stále dávány za vzor. Ohromné množství jednorázových prostředků bude stát také přebudování současné struktury školství.
Přeji všem rodičům i jejich dětem právo volby školy, do které to mají blízko, nebo do ní chtějí chodit. Pokud chtějí běžné základní školy zajistit alespoň tak dobrou péči, jakou měly děti s mentálním hendikepem v základních školách praktických, znamená to pro ně dnes většinou vybudovat více tříd, vybavit dílny, školní kuchyňky, zahrady atd. Co se stane s těmi zařízenými, přizpůsobenými a léta budovanými? Školy také musí zaměstnat speciální pedagogy, psychology, asistenty učitelů i žáků. Co se stane s těmi zkušenými pedagogy, kteří celá léta pomáhali dětem s hendikepy zařadit se do běžného života? Teprve potom budeme moci vyzývat učitele základních škol, aby přehodnotili svůj negativní postoj k začlenění "všech" (dnes už se netýká žáků osmiletých a šestiletých gymnázií a v blízké budoucnosti jistě i mnohých soukromých škol, které budou vznikat jak houby po dešti) dětí do hlavního vzdělávacího proudu.
Přesto si myslím, že současné školy by potřebovaly řešit přednostně jiné problémy. Mnozí rodiče a "experti" na školství zpochybňují nutnost existence elementární kázně a ctění autorit ve společnosti. Proč učitel národů J. A. Komenský viděl školu bez kázně jako mlýn bez vody? Stále více rodičů nezvládá výchovu svých dětí a navíc podkopávají autoritu učitelů. Námitku, že jsou i špatní učitelé, kterých si nelze vážit, beru. Řešme ale jednotlivé případy, tak jako to děláme například u lékařů, jinak bychom přišli také o kvalitní zdravotnictví. Kolegové nedávno viděli v Bavorsku školní svět, který se na první pohled podobal tomu našemu. Postavení a ohodnocení práce učitelů i kázeň žáků byla jiná. Jsou bavorské děti natolik jiné? Jsou čeští učitelé mnohem méně vzdělaní, schopní a zkušení? To jsou problémy českého školství, které je třeba řešit právě dnes.
