škola, která se nestydí za to, že bývá nazývána vesnickou

Víte že...

Přiznat si, že na něco nemáš, není slabost, ale velká síla. (Radek Jaroš)

Proč nevěřím inkluzi?

Možná právě řešíte ekonomické problémy své rodiny. Možná jste zděšeni uprchlickou vlnou, teroristickými útoky, přírodními katastrofami – vším, čím nás dennodenně zavalují masmédia.


Nás, kteří jsme se rozhodli být učiteli, děsí ještě jedna katastrofa, která se děje bez ohledu na všechny zúčastněné – děti, rodiče i učitele. V dnešním rozbouřeném světě se jí však nedostává dostatečné pozornosti. Říká se jí inkluze. Zcela nepřipravená, nepromyšlená, ale o to víc chtěná a prosazovaná.


Dovedu si představit, že námi zvolená politická reprezentace dohodne, že je naše země v tak dobré (nedobré) situaci, že můžeme (musíme) každý rok zajistit pro školství mnoho desítek miliard navíc. Nejprve abychom vyrovnali rozdíl v množství prostředků pro školství, které každý rok vynakládají země, jež jsou nám učitelům i rodičům stále dávány za vzor. Ohromné množství jednorázových prostředků bude stát také přebudování současné struktury školství.


Přeji všem rodičům i jejich dětem právo volby školy, do které to mají blízko, nebo do ní chtějí chodit. Pokud chtějí běžné základní školy zajistit alespoň tak dobrou péči, jakou měly děti s mentálním hendikepem v základních školách praktických, znamená to pro ně dnes většinou vybudovat více tříd, vybavit dílny, školní kuchyňky, zahrady atd. Co se stane s těmi zařízenými, přizpůsobenými a léta budovanými? Školy také musí zaměstnat speciální pedagogy, psychology, asistenty učitelů i žáků. Co se stane s těmi zkušenými pedagogy, kteří celá léta pomáhali  dětem s hendikepy zařadit se do běžného života? Teprve potom budeme moci vyzývat učitele základních škol, aby přehodnotili svůj negativní postoj k začlenění "všech" (dnes už se netýká žáků osmiletých a šestiletých gymnázií a v blízké budoucnosti jistě i mnohých soukromých škol, které budou vznikat jak houby po dešti) dětí do hlavního vzdělávacího proudu.


Přesto si myslím, že současné školy by potřebovaly řešit přednostně jiné problémy. Mnozí rodiče a "experti" na školství zpochybňují nutnost existence elementární kázně a ctění autorit ve společnosti. Proč učitel národů J. A. Komenský viděl školu bez kázně jako mlýn bez vody? Stále více rodičů nezvládá výchovu svých dětí a navíc podkopávají autoritu učitelů. Námitku, že jsou i špatní učitelé, kterých si nelze vážit, beru. Řešme ale jednotlivé případy, tak jako to děláme například u lékařů, jinak bychom přišli také o kvalitní zdravotnictví. Kolegové nedávno viděli v Bavorsku školní svět, který se na první pohled podobal tomu našemu. Postavení a ohodnocení práce učitelů i kázeň žáků byla jiná. Jsou bavorské děti natolik jiné? Jsou čeští učitelé mnohem méně vzdělaní, schopní a zkušení? To jsou problémy českého školství, které je třeba řešit právě dnes.

mirror