škola, která se nestydí za to, že bývá nazývána vesnickou

Víte že...

Jsou toliko dvě strany politické na světě: strana poctivých a strana nepoctivých; poznáte a rozeznáte je podle toho, kterak školství podporují. (Karel Havlíček Borovský)

Soustředění s Frantou

Každý rok se školní sbor připravuje na svá vánoční vystoupení na krátkém soustředění. I letos jsme snily pod školní střechou.
Všechny zpěvačky velkého i malého vzrůstu shromáždily své přeplněné tašky v družině. Nedalo se projít bez za­škobrtnutí. Pak následovalo vyná­šení židlí, stolů, stolečků a židliček. Po úpravě spinkacích míst jsme šly protáhnout hlasivky s paní učitelkou Honzovou. Kon­cert se blíží a na skřehotání není nikdo zvědavý. Po práci hraní, pak zas zpívání, kreslení a večeře, až nastal čas oblíbeného bobříka odvahy. Letos se jmenoval Po stopách Franty Hláska. Pak to přišlo! Všude zhasla světla. Nouzové osvětlení dodávalo bledost našim obličejům. Pan a paní učitelka nás shromáž­dili před družinou a začali vyprávět pravdivý příběh z historie více než 120 let staré budovy prvního stupně. Hlavním hrdinou byl zmi­zelý desetiletý žák Franta Hlásek z Chotovin. Zvuky školního života a výskot dětí se ozývají na půdě staleté budovy dodnes. Po půlnoci se zjevuje i Frantův duch, ale jen v den, kdy se Frantík nevrátil ze školy domů. Cesta na půdu nebyla vůbec lehká. Mnohé sboristky vřískaly při sebemenším závanu větru. Dobrodružství prožité s vlastním strachem skončilo po­vídáním a samozřejmě smíchem. Druhý den nás všechny čekala vý­borná snídaně – křupavé rohlíčky, buchty od maminek a hra, kterou pomohla připra­vit bývalá členka sboru Monika Strejcová. Před polednem jsme se rozešly domů. Nikomu to neříkejte, ale bojíme se dodnes.

L. Dražilová a L. Dvořáková

Pějme píseň dokola!