škola, která se nestydí za to, že bývá nazývána vesnickou

Víte že...

Nikdy nepřekonáš oceán, když se budeš bát, že ztratíš břeh z dohledu. (Kryštof Kolumbus)

CHOTOVINSKÉ SLAVICE

Konečně nadešel den D, kdy můžeme ukázat, co v nás je. Vstá­váme před šestou nedočkavé a plné napětí. Vyrážíme z domovů po dobré snídani plné energie a scházíme se ve škole, abychom se rozezpívaly. Je čtvrtek 26. března a letošní Jihočeský zvonek nás svolává do malého sálu Diva­dla Oskara Nedbala.
Na chodbách divadla se rozléhají hlasy soutěží­cích. V 9 hodin usedáme na svá místa a můžeme začít. Po vyčer­pávajícím maratónu první katego­rie už víme, že s prázdnou neod­jedeme. Markéta Krejčová kraluje ve zlatém pásmu a pojede do Českých Budějovic na krajské kolo této soutěže. V druhé kategorii máme další želízko v ohni. Mirka Honzová si ukula stříbro. Pak už jsme na řadě my ve třetí kategorii. Nervózně se třeseme v hledišti a čekáme, až nás zavolají na pó­dium. I přes všechnu nervozitu jsme zazpívaly před početným pu­blikem a porotci dobře. Všechny jsme stříbrné a máme z toho ob­rovskou radost. Kráčíme si měs­tem s diplomy oslavit naše slavné tažení do cukrárny. Za všechno vděčíme paní učitelce Mirce Honzové, která s námi měla trpěli­vost a ochotně nás připravovala. Naše milá paní učitelko Fčelko, za všechno Vám mockrát děkujeme.

Klára Černohorská a Vendula Tóthová


Úspěšné zpěvačky bez Terezy